Andy Dufresne - jak najít motivaci v Shawshanku

Psaní ani filmové vědy nejsou můj hlavní obor studia, což mi občas nastavuje ostré hrany. Jak jsem zmiňovala v článku o osmibodovéstruktuře, určit motiv postavy je někdy porod. Michael mi dal obzvlášť zabrat a můžu si za to sama. Máme postavy pro zábavu, a pak jsou tady takové, které mají komplexnější osobnosti, než někteří lidé, které potkáte v reálném životě. Rozhodla jsem se znovu si šlápnout na kuří oko a ukázat sobě i vám, jak se to hledání motivu dělá. Vybrala jsem si proto příběh autora, kterého znám léta a stejně mě vždycky překvapí, jak krásně propracované postavy dokáže vytvořit svému žánru navzdory.

Když jsem byla mladší, dala jsem si za cíl přečíst všechny knihy, co kdy King napsal. Řeknu vám, moc mi to ten starý parchant neusnadňuje, když i ve svých 73 letech píše dvě ročně. Nicméně, o 15 let později nejsem ani za polovinou, zato obálky dostává mnohem lepší. A možná je moc brzy na rekapitulaci, ale kdybych měla vybrat jednu svoji nejoblíbenější, kterou budu navždy doporučovat dál, bude to sbírka Čtyři roční doby. King povídky umí, což dokazuje, že z téhle sbírky byly filmově zpracované tři ze čtyř. Triplekill. Kromě povídky Tělo zpracované jako Zůstaň se mnou, a Nadaného žáka natočeného v roce 1998 (koukněte pokud chcete vidět Gandalfa jako vysloužilého nácka na odpočinku na americkém předměstí), byla o pár let dříve zfilmovaná taky třetí povídka – Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank.

Povídka je to na Kinga poměrně krátká, ani ne 200 stran, a přestože to nikde není zmíněno, vypravěče Reda si okamžitě představíte jako černocha. Ve filmu ho hraje Bůh, civilním jménem Morgan Freeman. Red nám vypráví o sobě, ostatních obyvatelích věznice a nově příchozím Andym. Účetní Andy měl docela pech – nejenže nachytal manželku inflagranti, ale navíc už byli oba mrtví a za vraždu šel sedět on. Triplekill. Nejdřív to vypadá, že Andy ve vězeňském prostředí dlouho nevydrží, ale k překvapení všech ukuje z bláta bič. Oživí vězeňskou knihovnu, vede účetnictví, doučuje spoluvězně k maturitě na dálku. Prostě frajer. Kromě toho se mu daří ještě jedna věc – vyklepávat z nohavice zeď svojí cely, kamínek po kamínku, dvacet let den za dnem. Ve velkolepém finále ho vidíme plazit se odpadní rourou na svobodu. Smrdí, ale je volný. Splněný sen. Přes žumpu ke hvězdám.

Cíle a překážky jsou v Shawshanku velice zjevné. Andy chce ven, ale brzdí ho mříže, zdi, a nakonec i ředitel, který by si přece nenechal propustit dobrého účetního. Vlastně ho docela chápu. Vám to taky neradím, vybrat si účetního je větší terno, než vybrat si životního partnera, finančák je horší než kterákoliv bejvalka. No nic, jedeme dál. Co je tedy motivem dělat to všechno, dvacet let, kousek po kousku? Jednoduchá odpověď by byla „dostat se z vězení“, ale my víme, že motivy nejsou jednoduché. Sice Andyho nevidíme rozkládat díru ve zdi na první pohled, ale film nám to nakonec přece jen řekne.

Když jsme se snažili napsat Tyrionův třetí akt, podívali jsme se na předchozí dva. Abychom našli Andyho motivaci, musíme dívat nejen na to, co dělá, aby se dostal z vězení. Při hledání motivu se díváme na všechno, co Andy dělá. Když jsem si pro osmibodovou strukturu zvolila Michaela jako příklad, skončilo to tak, že jsem článek přepisovala asi pětkrát. Těžko určovat motivy u postav, které se je aktivně snaží skrývat, ale není to nemožné. Něco z toho příběhu taky musíme mít, a proto nám autor musí hodně ukazovat. Tomuhle principu se říká „show, don´t tell“. Mnohem efektivnější je divákovi ukazovat a nechat ho, ať si spojí A a B sám, než mu podstatné věci odvyprávět. Opaku se říká „infodumping“ a vypadá to tak, že všechno podstatné někdo prostě řekne v dlouhém monologu. Pro příklad shlédněte prvních 20 minut Suicide Squadu. Nebojte, víc nemusíte.

Andyho pobyt ve vězení vidíme očima Reda. Sledujeme ho nabízet finanční poradenství bachařům, psát dopisy dokud nedostane svoje knihy a začínat od začátku, když se mu plán zhroutí. Jeho vnitřní monolog neslyšíme a o to víc musíme sledovat. Motivy se lépe vyjevují, když je dáme do kontrastu s jinými postavami. Zatímco Andy pokračuje ve vytrvalostním běhu na dvacet let, Red podává žádosti a zkrácení trestu. Každá je mu zamítnuta a on během let přestává žádosti podávat. Dalším kolegou je jim Brooks, který strávil za mřížemi celý život a nic jiného nezná. Když ho ve vysokém věku propustí, vzdává snahu naučit se žít nový život a oběsí se.

Red a Brooks rezignují, Andy vytrvá. Kontrast vidíme, už ho stačí jen pojmenovat. Co je opakem propadání do beznaděje? Andyho motivem je naděje. Věří, že i v trestu odnětí svobody na doživotí se skrývají nejen cesty, jak si to udělat hezký, ale taky jak se z toho dostat ven. Vidí světlo na konci tunelu. Ne, pardon, špatná metafora. Vidí slunce na konci bouřky? Všechno zlé k něčemu dobré? Prostě to nevzdává, i když jdou šance proti němu.

O motivech postav je nejdůležitější vědět, že jsou pervazivní - prostupují postavou a jejími činy veskrze. Všemi akty, všemi scénami, všemi myšlenkami. Co bych vám ale dneska chtěla vypíchnout jako mnohem důležitější, je Andyho odkaz. Já vím, že o oblíbených knihách mluvím často a těžko říct, jestli nějaká není moje oblíbená (je to jako s dětmi, nemůžete si vybrat jedno), ale kniha Pozitivní psychologie od Jara Křivohlavého už je tak ošahaná a pokrčená, jak ji pořád tahám s sebou, že jí tenhle titul úplně objektivně nemůžu upřít. Na to, jak je malinká, mi pomohla v hodně špatných časech. Mimo jiné (a i to jiné stojí zato), se tam píše o naději - víře, že dojdeme na lepší místo, přestože tam zrovna nejsme. 

Jestli chci, abyste si z tohoto článku do této doby něco odnesli, jsou to kromě naděje i 9 principů péče o naději podle Snydera:

1) Uchovávejte si snažení, které má cíl, které zaměstnává vaši mysl vymýšlením způsobů, jak do toho cíle dojít, a které vás energizuje.

2) Určete si cíl a cesty k jeho dosažení podle toho, co se vám už dařilo v minulosti. 

3) Zaměřte se na momenty, kdy jste s nadějí zažili úspěch. 

4) Povzbuzujte nadějné snažení u druhých, buďte v tom společně.

5) Myslete na to, že každý je sám expertem na svůj vlastní život. Nechte je snažit se po svém.

6) Učte ostatní, že skrze naději lze dojít k cíli.

7) Pomáhejte ostatním najít naději tam, kde jste ji našli vy - kde je cíl, vymýšlení způsobů a energie. 

8) Pokud chceme vidět naději, musíme ji nejdříve vidět racionálně - jsou moje cesty k cíli vhodné? Jaké jsou alternativní cesty? Co mě k nim motivuje?

9) Naději posilují příběhy - čtěte a sledujte příběhy, kde naděje pomohla k dobrému konci.