Pětiaktová struktura

Jurský park je nevinný projekt nadšeného vědce. Přijíždějí do něj hlavní postavy našeho příběhu, aby se s ním seznámili a byli ohromeni.

ALE bezpečnostní systémy přestávají fungovat, A PROTO

Hlavní postavy se ocitají v ohrožení života, kolem běhají dinosauři a park je zahalen ve tmě. Dokud zůstanou v bezpečí aut a nebudou se hýbat, nikomu se nic nestane. Park má mnoho záchranných opatření.

ALE tyranosaurus rex se dostává ze své ohrady a útočí na ně, telefony nefungují, A PROTO

Postavy utíkají z aut do volné přírody. Teď jsou všem na ráně. Musí zapojit svůj důvtip, aby se ubránili pravěkým stvořením. Čas se jim krátí, moc dlouho jim vzdorovat nevydrží.

ALE zjistí, že na ostrově existuje ještě jedno komunikační zařízení, A PROTO

Obětují své poslední zdroje, aby se k němu dostali. Jinou šanci nemají. Musí se ještě jednou vystavit útokům mrštných predátorů, aby měli aspoň nějakou šanci na přežití.

ALE komunikační přístroj najdou, A PROTO

Jejich poslední úkolem je dostat se na pobřeží, kde je vysvobodí letadlo. Ti, kteří přežili, jsou zachráněni. Odlétají z ostrova do civilizace a vědí, že přes moře se za nimi dinosauři nemůžou dostat. Ostrov je ponechán vlastnímu osudu.

***

Příběhové struktury nejsou něco, co vynalézáme, ale něco, co popisujeme. Ve světě kolem nás již dávno jsou, musí jen přijít někdo, kdo se na ně podívá a řekne „tady vidím systém“. Život nám skýtá nepřeberné množství různorodých příběhů, a tak existuje mnoho způsobů, jak v nich hledat struktury.

Po tříaktové struktuře, kterou znalo již antické Řecko, tak přichází pětiaktová struktura. 

Oblíbil si ji především Shakespear, takže až příště půjdete do divadla na adaptaci jeho her, můžete si všimnout velmi disciplinovaného dodržování právě pěti aktů a ani jednoho navíc:

Zatímco tříaktová stuktura je spíše obecnější, pětiaktová struktura přináší větší dynamičnost. Jurský park je dynamický sám o sobě, ale pětiaktová struktura nám teprve ukazuje, jak nás drží přikované do sedačky. Stejně jako u tříaktové struktury začínáme úvodem. Co to je Jurský park? Jak vzniknul? Proč vzniknul? Co to jsou za postavy, které se v něm objevily? Jaké mají vlastnosti a jak se chovají? Jaké mezi sebou mají vztahy? Všechno je krásné, zajímavé a hlavně bezpečné.

Pak ale přichází iniciační moment – něco se stalo, situace se mění. Bezpečnostní systém už nechrání a telefony nefungují. Iniciačním momentem začíná druhý akt - jak budou postavy problém řešit? Co to změní v jejich chování? Jaké mají zvládací strategie? Příběh nám v tomto aktu eskaluje. Věci jsou v pohybu a postavy se snaží situaci zvládat svými obvyklými způsoby.

Pak ale přichází druhá rána – situace se ještě zhoršuje. Začíná třetí akt, kde se postavy ocitají v úplném chaosu. Jejich síly už na zvládání situace nestačí. Musí improvizovat a změnit své chování i myšlení, aby si zachránily krk. Kdo se nezvládne adaptovat, umře.

Pak ale přichází nová informace – možná všechno není tak beznadějné, jak se zdá! Postavy musí započít čtvrtý akt, kde novou informaci využijí pro přípravu řešení své situace. Musí zaktivizovat veškeré své zbývající síly a zdroje, možná musí něco (nebo někoho, aby to bylo víc dramatické) obětovat. Pokud se postavám podaří dostat k počítači, budou si moct zavolat pomoc a přežít.

Pokud se preparace zdaří, postavy se konečně dostávají do reakce na svou situaci. Nyní jsou schopni vzít osud do svých rukou. Pomoc je přivolána, teď už se musí „jen“ probojovat na pobřeží, kde je vyzvedne letadlo. Přeživší se vracejí ke svým rodinám a terapeutovi, se kterým si budou moct vyřešit svůj posttraumatický stresový syndrom.

Musíme mít na paměti, že struktury jsou systémy, ve kterých vyprávíme hlavní linku příběhu. Samozřejmě, že během jednotlivých aktů dojde k mnoha jiným zvratům v příběhu. Ty hlavní zlomy však poznáme tak, že mění něco zásadního. Poklidné provádění po světě příběhu se iniciačním momentem mění v akci. Eskalace se druhou velkou ranou mění ze „zvládáme akci bez újmy“ na „musíme změnit naše dosavadní chování a něco obětovat“. Nová informace mění chaos na akci s jedním společným cílem. Reakce mění záchranné akce na poslední, konečnou cestu ven. Žádné dílčí změny, žádné dílčí ztráty, ale velké obraty příběhu o 180°.

Jurský park není jediný, komu někdy spadnou systémy. Často to jsme my, kdo se ocitne uprostřed chaosu a marně vzpomínáme, kde byl ten iniciační moment. Většinou to nejsou dinosauři, ale mnohem nenápadnější věci, jako nová práce nebo nový vztah. Nehledě na počet zubů a drápů je však výsledek stejný - v chaosu vidíme jen nepochopitelnou pohromu všude kolem sebe, místo cesty ven. Pokud však nepodnikneme cestu ke komunikačnímu zařízení, predátoři kolem nás budou kroužit dál. Chceme-li se pohnout dál, čtvrtý a pátý akt musí proběhnout.

Pětiaktová struktura je trochu náročnější na pochopení, ale mě se na ní líbí preciznější vedení diváka skrze linku příběhu. Ve chvíli, kdy se budeme snažit dosadit do pěti aktů i svou vlastní situaci, bude nejspíš velmi jednoduché identifikovat chaos, také iniciační moment, který ho spustil, i druhou ránu, za kterou již není cesty zpět (pro anglicky mluvící by to byl známý point of no return). My už ale víme, že teď potřebujeme novou informaci, na základ které provedeme preparační fázi, a reakci, kdy převezmeme kontrolu nad svým osudem, stejně jako to udělaly postavy v Jurském parku obklopeny raptory. 

Novou informaci můžeme hledat u přátel nebo psychologa, což jsou nejběžnější laické i odborné zdroje. Nemusíte hned vědět odpověď na všechno, někdy se prostě musíte zeptat. Najít ji však můžeme i v sobě, pokud se budeme ptát – už jsem takovou situaci někdy řešil? Co mi pomohlo? Kde jsem tehdy našel řešení? Překonat preparační fázi nám zase pomůžou otázky – co k tomu potřebuji? Chybí mi něco? Budou tohle ty nástroje, které mě dovedou ke šťastnému konci? Do reakce nám pak už chybí jen plán. Místo a čas zapsaný v kalendáři někdy funguje jako kouzlo.