5 druhů moci a kde je najít
Jestli jsou oblasti psychologie, které lidi opravdu baví, je
to taková ta šedá zóna. Místa, kam bychom chodit neměli, ale dokážeme si dost
dobře obhájit, proč nás zajímají. Rádi o nich čteme a říkáme si, jak by bylo
špatné je zneužít, ale pak stejně čteme dál. Jedním z takových témat,
kolem kterých našlapujeme po špičkách, je moc.
Pokud nebudeme a priori předpokládat, že každý chce
s mocí nakládat jen se zlými úmysly, uvidíme obrovskou část lidské
populace, která se cítí bezmocná a od tématu, které nesmíme jmenovat, by
potřebovali pár praktických rad do života. V osobní zodpovědnost za
vlastní život a převzetí osudu do vlastních rukou věří mnoho psychologických
směrů. Moc je v tomto kontextu šuplík, do kterého bychom se měli dívat
obezřetně, ale nevyhnutelně.
Moc si můžeme vyložit mnoha různými způsoby – jako možnost
prosazování vlastní vůle, schopnost měnit chování druhých nebo být vnímán
ostatními jako mocný. Osobně mi nejvíc sympatické připadá
dělení druhů moci podle Frenche a Ravena, protože se nejméně podobá dělení
státní moci. Soustředí se spíše na osobnostní atributy – schopnosti, které
máme, a vzorce chování, jak nakládáme s dostupnými prostředky.
1) Expertní moc - Andy Dufresne (Vykoupení z věznice Shawshank)
Vykoupení z věznice Shawshank napsal můj oblíbený
spisovatel Stephen King. Jeho styl psaní je označován jako „zahradničení“, což
znamená, že si vymyslí situaci „co kdyby“, zasadí do ní postavy a nechá se
unášet tím, jak by na situaci nejspíš reagovaly jejich osobnosti. Mám
podezření, že přesně takhle Shawshank napsán nebyl, protože si neumím
představit, jak by tak perfektně promyšlené postavy a spletitý příběh rozvinul
na koleni bez jasného plánu (inteligentní design, hah).
Přestože příběh vypráví Red, dlouhodobý obyvatel Shawshanku,
hlavní postavou je Andy Dufresne. Plachý bankéř bez předchozího záznamu
v trestním rejstříku dostává doživotní trest za vraždu své manželky a
jejího milence. Ve chvíli, kdy má před sebou vidinu celého dlouhého lidského
života za mřížemi a nekonečně mnoho času, rozhodne se pracovat s tím, co má.
Andy není řadový trestanec, který by se dostal do basy po celoživotní anamnéze
drobných zločinů v sociálně vyloučeném prostředí. Převahou nad ostatními
je jeho expertní vzdělání, kterým nedisponuje nikdo jiný. Využije svůj titul
z bankovnictví ve prospěch ředitele a dozorců, když jim začne dělat daně a
finanční poradenství. Získává tak pozici, kde může dýchat mnohem volněji, než
ostatní vězňové, ale také ji nakonec otočí ve své vítězství.
Zajímavé je si také říct, s jakým druhem moci se Andy
setkává na opačné straně a jak takový souboj dopadne. V tomto příběhu je
mu antagonistou ředitel věznice, který uplatňuje moc donucující. Jakmile se
Andy odchýlí od jeho představy, co by měl dělat, má možnost ho potrestat.
Souboj však pro něj nedopadá dobře – Andy a jeho expertní moc nachází kličku, o
které ředitel nevěděl, a poráží ho na svém bankéřském území. V souladu
s poetickou spravedlností, ředitel končí ve vězení.
2) Donucující moc - sestra Ratchedová (Přelet nad kukaččím hnízdem)
Mohla bych být líná a spokojit se s ředitelem
Shawshanku jako příkladem pro moc donucující, ale v kinematografii
existuje tolik krásných postav, že by byla škoda je nevyužít. Mou oblíbenou
morbidní postavou je sestra Ratchedová z Přeletu nad kukaččím hnízdem. Je
příznačné, že se obě tyto postavy objevují v prostředí institucí. Nejspíš
bychom jich našli mnohem více. Opravdu jsem se snažila vymyslet příklad i pro
kladnou postavu, která by takovou moc využívala. Tento druh moci však většinou vyvolává
odpor a rezistenci, a tak ji nejčastěji uvidíme u záporáků.
Hlavní postavou Přeletu je recidivista McMurphy, který se
tentokrát zvládnul dostat do psychiatrického léčení místo výkonu trestu. Kromě
nějaké disociálky mu ale nic není, takže si na nudném, prášky utlumeném
oddělení začne dělat svoji vlastní párty. Na druhé straně barikády však stojí
konzervativní sestra Ratchedová, která má jasnou představu, jak by oddělení
mělo fungovat, a nehodlá se jí vzdávat bez boje. McMurphyho charisma sice
zavede jeho spolupacienty za dobrodružstvím za zdmi i mezi zdmi oddělení, ale ty
jsou nakonec stejně odměněny tresty běžnými i fatálními, které McMurphyho
poutají na lůžko. Prvek chaosu je odstraněn a oddělení se vrací do starých
kolejí.
Sestra Ratchedová si zjednává pořádek skrze strach a
vyhrůžky. Co se však stane, když se na druhé straně objeví McMurphy
s referenční mocí? Na konci filmu se zdá, že válku vyhrála formálně. Bylo
by však zajímavé sledovat, jak se situace na oddělení vyvíjí po McMurphym.
Knižní předlohu jsem nečetla a možná nám nabízí nějaké informace, ale můj odhad
je, že režim sestry Ratchedové by ani bez McMurphyho nemohl dále fungovat.
Pacienti na oddělení se již ztotožnili s jeho hodnotami a názorem na svět
a původní atmosféra strachu by již nemohla být účinná. Svoboda se pro ně stala
něčím známým a oni by zkrátka už nemohli
ztratit nic než své mříže.
3) Referenční moc – Taylor Durden (Klub rváčů)
Referenční moc a expertní moc jsou z celého seznamu dvě
nejefektivnější položky. Zatímco expertní moc působí na díru na trhu a činí
člověka nepostradatelným, referenční moc působí na emoce a identitu. Člověk,
kterým chceme být, je tím, za kým půjdeme až na konec světa.
Chuck Palahniuk (čteno Polanyk) je dalším mým oblíbeným
spisovatelem a adaptace Klubu rváčů je prostě skvostná. Hlavní postavou je
Jack, životem znavený narkoleptik, a Tyler Durden, neřízená střela, pro kterou
neexistují pravidla (kromě jednoho – nikdy nemluvte o Klubu rváčů). Společně
založí ilegální skupinu mužů, kteří ze sebe dostávají nahromaděnou agresi tak,
že se jednou za čas sejdou a seřežou do krve. Tyler Durden je perfektně
charismatická postava z několika důvodů. Jedním z nich je, že si
naprosto neváží věcí, po kterých běžný člověk touží, a místo toho se zaměřuje
na něco vyššího. Tylerovi nejde o majetek ani společenské postavení; naopak,
míří na rozklad systému, který je na nich založený a on jím pohrdá. To by samo
o sobě netvořilo tak velký vliv, ale Tyler jde o krok dále - sám podle těchto
názorů žije. Jde příkladem svého vlastního přesvědčení, díky čemuž ho ostatní
mohou následovat. A oni ho následovat budou, a to proto, že Tyler dělá jednu
poslední důležitou věc – umí svůj postoj ke světu podat jasně a zřetelně. Tak
se s ním mohou ostatní ztotožnit a identifikovat ho i ve svých vlastních
emocích. Takhle se přece cítím už delší dobu, konečně to někdo řekl nahlas.
Tylerův proslov o konzumní společnosti je jeden z nejsdílenějších filmových
monologů, a pokud si myslíte, že jste ho ještě neslyšeli, vsadím se, že o tom
jen nevíte.
Tylerův konec je ukázkou, jak je těžké zbavit se referenční
moci. Teprve, když Jack vezme věci do svých rukou a sám se stane referenční
osobností, klesá moc Tylera Durdena. Emoce jsou velmi rezistentní vůči změně, i
kdyby šlo o odměny, tresty, informace nebo společenskou úmluvu. Charismatickou
osobnost nahradí pouze další charismatická osobnost.
4) Legitimní moc – Harvey Dent (Temný rytíř)
Dalším kultovním filmem, jehož citace se šíří léta po
uvedení do kin, je Temný rytíř. Konflikt síly nastolující spravedlnost a síly
nastolující chaos v nás zjevně dost rezonuje. Christopher Nolan doručuje
v každém svém filmu originální filozofii za příběhem, což mě neuvěřitelně
baví. Na jeho scénářích se dá ukazovat plno zajímavých aspektů, ale tím, který
bych chtěla ukázat teď, je podstata legitimní moci.
Kromě klasického rozdělení dobra a zla mezi Batmana a
Jokera, je Temný rytíř specifický tím, že je tady ještě jedna strana. Tou je
Harvey Dent a hraje mezi nimi rozhodující roli. Oba protipóly totiž
v příběhu představují nelegitimní moc – Batman bere spravedlnost do svých
rukou zákonům navzdory a Joker ovládá podsvětí. Je to však Harvey Dent, kdo disponuje
legitimní mocí, a proto musí svést souboj o jeho duši. Harvey je na začátku
příběhu státní zástupce, který slaví velké úspěchy s obžalobou
kriminálních živlů Gothamu. Ke svým účelům využívá právo a policii. Dokud se
pohybuje v této oblasti, daří se mu. Joker s ním však má jiné plány.
Harvey povolí pod náporem ztráty milované snoubenky a začíná vymáhat
spravedlnost vlastní cestou, vyhrůžkami a násilím. Od této chvíle je doba moci
v jeho rukou limitovaná, protože zákony možná na jeho straně byly, ale
násilí patří silnějším hráčům. Proto také Harvey Dent prohrává.
Tématem Temného rytíře, mezi jinými, je právě potřeba
takových legitimních figur, jakou představoval Harvey Dent na straně zákona.
Společnost potřebuje vidět, že tyto vzory existují, aby v ní bylo možno
udržovat jakýkoliv systém. Legitimní moc je však stabilní jen do té míry, jak
stabilní je celospolečenská situace. Platí to nejen pro státní zřízení, ale
také ve firemním prostředí. Nikoho nezajímá, že jste šéfem oddělení, které bylo
v rámci úspor zrušeno. Mnohem spolehlivější je proto nabízet exkluzivní
schopnosti a dovednosti, které vytvářejí moc expertní, než dávat svůj osud do
rukou legitimních pozic.
5) Moc odměňovat – Saito (Počátek)
Překvapivým oříškem pro mě bylo najít postavu, která by
oplývala odměňovací mocí. Téma jedince, který si kupuje výhody, je
v dnešní době možná trochu vyčerpáno. Naštěstí máme další film
Christophera Nolana, kde se přesně taková typická postava objevuje. Je jím
miliardář Saito z Počátku.
Perfektním kandidátem je Saito nejen proto, že se během
příběhu snaží koupit úplně všechno (moje oblíbená hláška „Koupil jsem celé
aerolinie“ jede na gifu níže), ale také tím, že využitím své moci dává do
pohybu celou zápletku příběhu. Po hlavních hrdinech, kteří vstupují druhým
lidem do snů, chce něco, co nikdy nedělali, a je to vysoce rizikové. On je však
přesvědčí díky vysoké odměně a příslibu, že jejich šéfovi zajistí možnost
vrátit se do Spojených států, kde je na něj vydaný zatykač. Pokud splní
zakázku, dostanou odměnu, kterou nemůžou odmítnout, a tím se začíná odvíjet
celý příběh filmu.
V dynamice k moci odměňovací se do protipólu opět
dostává moc expertní a referenční. Jakmile se ve snovém schématu něco podělá,
není to Saito, kdo určuje další průběh událostí – je to Dom, který o snových
strukturách ví nejvíce a ostatní ho respektují. Aby se odtud všichni dostali
živí a zdraví, bude potřeba nepopulárních rozhodnutí, která by ostatní
nepřijali od nikoho jiného, než od Doma.
Komentáře
Okomentovat